Nátisk se simulací tiskového rastru

Tisknout

Dosavadní majoritní technologie, analogový nátisk z filmů, jakkoli jeho barevná věrnost byla diskutabilní, tiskový rastr z logiky věci obsahoval. Naopak digitální nátisky na inkoustových tiskárnách přinesly na tehdejší dobu v polygrafii poměrně nezvyklý způsob „contone“ zobrazení s proprietárním stochastickým rastrem, připomínající vytištěnou fotografii. Kvalitní simulace tiskového rastru inkoustovou tiskárnou, zejména ve vyšších lineaturách, nebyla možná, tiskárny pracovaly s příliš nízkým rozlišením a zejména příliš velkými kapkami inkoustu, aby byly schopné vykreslit jednotlivé body tiskového rastru.

Moderní inkoustové tiskárny pracují s kapkou o objemu 10 pl a méně, a jsou tak schopny simulovat i poměrně jemné tiskové rastry; vztah odborné veřejnosti k inkoustovým digitálním nátiskům a rastrovému nátisku (jak je tento typ simulace často zjednodušeně nazýván) samému ale prošel určitou změnou. Podle původních kritik měl chybějící rastr negativně ovlivnit celkový dojem z nátisku. V současnosti tento argument pozbývá na důraze zejména v segmentu kvalitního komerčního tisku, kde si široká odborná veřejnost na nátisky bez tiskových bodů zvykla; ostatně při lineaturách 150 lpi a vyšších není tiskový rastr příliš výrazný ani na ofsetovém výtisku, a nasazení rastrového nátisku nepřináší z pohledu vizuální shody zvláštní výhody. Naopak tam, kde jsou použity tiskové rastry s nižší lineaturou (a tím i rozměrnějšími tiskovými body), bývá vliv rastru na vizuální dojem podstatný a rastrové nátisky jsou v takovém případě finálnímu tisku vizuálně mnohem bližší. V praxi to znamená, že rastrová forma digitálního nátisku může být velkým přínosem hlavně v obalářském a novinovém průmyslu.

Existuje ještě další zásadní argument pro použití rastrového nátisku – a tím je jeho schopnost predikovat vznik moiré na finálním výtisku. Díky moderním rastrovacím technologiím, výrazně potlačujícím interference vlivem tiskového rastru, se dnes s tímto typem moiré setkáváme jen zřídka, existuje ale ještě moiré proti předloze, vznikající v závislosti na obsahu stránky, a to běžný nátisk neodhalí.

V neposlední řadě nelze zapomínat na bezpečnost rastrového nátisku. Jako podklad pro pravý rastrový nátisk slouží 1-bitová data, připravená RIPem pro osvit desek či filmů, a tak je zde zcela odstraněna možnost, že by se interpretace tiskového souboru nátiskovým RIPem lišila od dat, zpracovaných RIPem při osvitu. Shoda je zaručena na nejnižší možné, doslova bitové úrovni, a tak může nátisk nejen spolehlivě reprezentovat skutečný obsah tiskového souboru, ale přirozeným způsobem simulovat i další charakteristiky, jako je například trapping.

Rastrový nátisk z pravých 1-bitových dat navíc není omezen typem rastru, a kromě autotypického zvládá i frekvenční nebo hybridní rastry. Přirozeně zde existuje technologické omezení ze strany použité sestavy nátiskového zařízení a nátiskového materiálu, týkající se jemnosti nátiskovaného rastru. Záleží na kombinaci tiskárny, dosažitelného rozlišení, inkoustu a nátiskového média, jaký minimální rozměr tiskového bodu je ještě možné na nátisku vykreslit; tyto informace jsou dostupné v dokumentaci k příslušným nátiskovým aplikacím.

Prozatím jsme vyjmenovali jen samé výhody rastrového nátisku; existuje ale několik důvodů, proč je místo rastrových nátisků většinově využíván jednodušší „contone“ nátisk v nativních rastrech konkrétní inkoustové tiskárny i tam, kde by simulace rastru měla smysl (viz výše).

První důvod je pragmatický: 1-bitová data, nutná pro vygenerování nátisku, nebývají běžně k dispozici. Reklamní agentury a grafická studia nátiskují z tiskových PDF souborů, které obsahují jen kompozitní data. Rastrová 1-bitová data jsou získána až poté, co soubor projde osvitovým RIPem, což se obvykle stane až v tiskárně, případně ve studiu, které vyrábí tiskové desky na zakázku; 1-bitová data jsou k dispozici i v rámci vyspělých a rozsáhlých workflow s RIPy typu ROOM, takové vybavení ale běžné grafické studio nebo reklamní agentura nepoužívá.

Pro úplnost je třeba dodat, že částečně mohu výhod rastrového nátisku využít i uživatelé, kteří nemají pohodlný přístup k originálním 1-bitovým datům. Některé nátiskové systémy lze rozšířit o moduly, schopné vygenerovat z tiskového souboru vlastní autotypický tiskový rastr jen pro účely nátisku (dnes dostupné moduly neumožní takto vzniklá data použít pro osvit). Potřeba nátisku s rastrem se může v praxi objevit, z čistě odborného hlediska ale nesmíme zapomínat, že rastr nátisku nemá v tomto případě žádnou návaznost na rastr, ve kterém bude později proveden osvit desky či filmu; stávající moduly navíc zvládají jen autotypický rastr.

Dalším důvodem, proč jsou rastrové nátisky méně užívány, může být cena: moduly, rozšiřující funkčnost nátiskového systému o rastrový nátisk, již sice nejsou nedostupné, přesto představují určitý doplatek k základní ceně - bez ohledu na typ systému a výrobce jde v současnosti řádově o sto tisíc korun.