Nátisk se simulací tiskového rastru
Tisknout
Když se s nástupem nového tisíciletí díky rychlým inovacím začaly inkoustové tiskárny stále více prosazovat i v oblasti digitálního nátisku, byla jedním z nejčastějších argumentů proti možnosti použít inkoustovou tiskárnu pro kontraktační nátisk právě absence tiskového rastru.
Dosavadní majoritní technologie, analogový nátisk z filmů, jakkoli jeho barevná věrnost byla diskutabilní, tiskový rastr z logiky věci obsahoval. Naopak digitální nátisky na inkoustových tiskárnách přinesly na tehdejší dobu v polygrafii poměrně nezvyklý způsob „contone“ zobrazení s proprietárním stochastickým rastrem, připomínající vytištěnou fotografii. Kvalitní simulace tiskového rastru inkoustovou tiskárnou, zejména ve vyšších lineaturách, nebyla možná, tiskárny pracovaly s příliš nízkým rozlišením a zejména příliš velkými kapkami inkoustu, aby byly schopné vykreslit jednotlivé body tiskového rastru.
Moderní inkoustové tiskárny pracují s kapkou o objemu 10 pl a méně, a jsou tak schopny simulovat i poměrně jemné tiskové rastry; vztah odborné veřejnosti k inkoustovým digitálním nátiskům a rastrovému nátisku (jak je tento typ simulace často zjednodušeně nazýván) samému ale prošel určitou změnou. Podle původních kritik měl chybějící rastr negativně ovlivnit celkový dojem z nátisku. V současnosti tento argument pozbývá na důraze zejména v segmentu kvalitního komerčního tisku, kde si široká odborná veřejnost na nátisky bez tiskových bodů zvykla; ostatně při lineaturách 150 lpi a vyšších není tiskový rastr příliš výrazný ani na ofsetovém výtisku, a nasazení rastrového nátisku nepřináší z pohledu vizuální shody zvláštní výhody. Naopak tam, kde jsou použity tiskové rastry s nižší lineaturou (a tím i rozměrnějšími tiskovými body), bývá vliv rastru na vizuální dojem podstatný a rastrové nátisky jsou v takovém případě finálnímu tisku vizuálně mnohem bližší. V praxi to znamená, že rastrová forma digitálního nátisku může být velkým přínosem hlavně v obalářském a novinovém průmyslu.
Existuje ještě další zásadní argument pro použití rastrového nátisku – a tím je jeho schopnost predikovat vznik moiré na finálním výtisku. Díky moderním rastrovacím technologiím, výrazně potlačujícím interference vlivem tiskového rastru, se dnes s tímto typem moiré setkáváme jen zřídka, existuje ale ještě moiré proti předloze, vznikající v závislosti na obsahu stránky, a to běžný nátisk neodhalí.
V neposlední řadě nelze zapomínat na bezpečnost rastrového nátisku. Jako podklad pro pravý rastrový nátisk slouží 1-bitová data, připravená RIPem pro osvit desek či filmů, a tak je zde zcela odstraněna možnost, že by se interpretace tiskového souboru nátiskovým RIPem lišila od dat, zpracovaných RIPem při osvitu. Shoda je zaručena na nejnižší možné, doslova bitové úrovni, a tak může nátisk nejen spolehlivě reprezentovat skutečný obsah tiskového souboru, ale přirozeným způsobem simulovat i další charakteristiky, jako je například trapping.
Rastrový nátisk z pravých 1-bitových dat navíc není omezen typem rastru, a kromě autotypického zvládá i frekvenční nebo hybridní rastry. Přirozeně zde existuje technologické omezení ze strany použité sestavy nátiskového zařízení a nátiskového materiálu, týkající se jemnosti nátiskovaného rastru. Záleží na kombinaci tiskárny, dosažitelného rozlišení, inkoustu a nátiskového média, jaký minimální rozměr tiskového bodu je ještě možné na nátisku vykreslit; tyto informace jsou dostupné v dokumentaci k příslušným nátiskovým aplikacím.
Prozatím jsme vyjmenovali jen samé výhody rastrového nátisku; existuje ale několik důvodů, proč je místo rastrových nátisků většinově využíván jednodušší „contone“ nátisk v nativních rastrech konkrétní inkoustové tiskárny i tam, kde by simulace rastru měla smysl (viz výše).
První důvod je pragmatický: 1-bitová data, nutná pro vygenerování nátisku, nebývají běžně k dispozici. Reklamní agentury a grafická studia nátiskují z tiskových PDF souborů, které obsahují jen kompozitní data. Rastrová 1-bitová data jsou získána až poté, co soubor projde osvitovým RIPem, což se obvykle stane až v tiskárně, případně ve studiu, které vyrábí tiskové desky na zakázku; 1-bitová data jsou k dispozici i v rámci vyspělých a rozsáhlých workflow s RIPy typu ROOM, takové vybavení ale běžné grafické studio nebo reklamní agentura nepoužívá.
Pro úplnost je třeba dodat, že částečně mohu výhod rastrového nátisku využít i uživatelé, kteří nemají pohodlný přístup k originálním 1-bitovým datům. Některé nátiskové systémy lze rozšířit o moduly, schopné vygenerovat z tiskového souboru vlastní autotypický tiskový rastr jen pro účely nátisku (dnes dostupné moduly neumožní takto vzniklá data použít pro osvit). Potřeba nátisku s rastrem se může v praxi objevit, z čistě odborného hlediska ale nesmíme zapomínat, že rastr nátisku nemá v tomto případě žádnou návaznost na rastr, ve kterém bude později proveden osvit desky či filmu; stávající moduly navíc zvládají jen autotypický rastr.
Dalším důvodem, proč jsou rastrové nátisky méně užívány, může být cena: moduly, rozšiřující funkčnost nátiskového systému o rastrový nátisk, již sice nejsou nedostupné, přesto představují určitý doplatek k základní ceně - bez ohledu na typ systému a výrobce jde v současnosti řádově o sto tisíc korun.
Řešení GMG
Funkčnost tvorby kontraktačního nátisku z 1-bitových dat je obsažena v modulu GMG DotProof. Tímto modulem je možné rozšířit funkční vybavení nátiskového systému GMG ColorProof o4, a je nedílnou součástí nátiskového balíku GMG FlexoProof o4. Součástí nových verzí modulu GMG DotProof pro balíky GMG ColorProof a FlexoProof je nyní i funkce 1-Bit Creator, schopná vytvářet velmi kvalitní autotypický rastr i z běžných tiskových podkladů; tuto funkci ocení zejména agentury a grafická studia, která jinak nemají technicky přístup k originálním rastrovým datům.
GMG DotProof přebírá pro tvorbu nátisku originální 1-bitová data z osvitových RIPů prakticky všech v současnosti používaných hlavních workflow (FujiFilm CelebraNT, Creo Prinergy/Brisque, Agfa Apogee, Artwork System Nexus a další), bez ohledu na typ rastrování; aplikace tak bezproblémově podporuje moderní koncepci ROOM. K dispozici jsou nástroje pro kompenzaci linearizačních CTP křivek a možnost implementovat specifické požadavky na hodnoty růstu tónové hodnoty (ve starší terminologii nárůst tiskového bodu). V závislosti na použité tiskárně a typu nátiskového média je systém schopen simulovat tiskový rastr až do lineatury 200 lpi.
Pro nátisk s tiskovým rastrem používají aplikace GMG speciální referenční profily (mx5 profily). Ty jsou vybudovány jako nadstavba nad 4D referenčními profily (typu mx4), používanými pro nátisk bez simulace tiskového rastru. Každý rastrový mx5 profil tak obsahuje základní contone segment, který může být dále doplněn (v závislosti na tom, jak podrobně je vytvořen) zejména o kompenzaci na nárůst tiskového bodu v tisku, kompenzaci linearizačních křivek, použitých při přípravě desky, a nárůst tiskového bodu v contone sekci.
V závěrečné fázi tvorby rastrového referenčního profilu jsou k dispozici pokročilé nástroje, určené pro přiblížení simulace konkrétním tiskovým podmínkám, zlepšující nejen kolorimetrickou přesnost nátisku, ale důležité i z hlediska vizuální shody nátisku a tiskového archu:
- nastavení minimálního (prvního) tisknutelného bodu
- vnesení umělého šumu do nátisku
- simulace vzhledu povrchu potiskovaného materiálu
- simulace nepřesné registrace výtažků
- simulace vypadlých tiskových bodů při hlubotisku
Ve své nejvyšší podobě je tak nátiskový systém GMG velmi věrné vizuální simulace i náročných tiskových procesů, o čemž svědčí i jeho dominantní zastoupení mezi firmami, specializujícími se na náročnou obalovou produkci.