Speciální nástroje GMG pro zvýšení vizuální shody

Tisknout

Numerická shoda (často hovoříme o kolorimetrické shodě) je základní podmínkou úspěšného nátiskování. V řadě případů ale není samotná číselná hodnota vytištěné barvy dostatečně výstižným parametrem, a lze snadno vysledovat, že výsledný vzhled tiskoviny je podstatně ovlivněn i dalšími faktory. Již jsme hovořili o vlivu optických zjasňovačů, metamerii i výhodnosti náhledových boxů a standardizovaného osvětlení, kromě těchto fyzikálně podmníněných jevů nesmíme ale zapomínat ještě na jeden podstatný faktor - na specifické vlastnosti, v řadě případů lze rovnou říci na chyby a nedokonalosti, simulovaného tiskového procesu.

Nátiskové systémy společnosti GMG obsahují hned několik nástrojů, které byly vyvinuty aby do nátisku vnesly dojem reálného ofsetového tisku (případně flexotisku):

• šum - nátisky provedené dnes již poměrně dokonalými, prakticky fotografickými rastry moderních tiskáren, mohou v porovnání s reálným výtiskem působit "umělým" dojmem. Do mx4 simulačního profilu (contone profil pro simulace bez přítomnosti tiskového rastru) lze proto vnést určité množství šumu, který vizuálně jemně rozruší strukturu nátisku; přesné množství vneseného šumu je nutné určit vizuální zkouškou
• nastavení minimálního tisknutelného bodu - tato funkce nachází hlavní uplatnění zejména ve flexotisku, který nedokáže v tisku reprodukovat nejnižší rastry. Díky tomu škála končí ve světlech nikoliv plynule, jako je tomu třeba u kvalitního ofsetu, ale skokem, typicky v rozmezí asi 3 - 4 %. I v případě, že data obsahují ještě světlejší pasáže, se na výtisk již žádné tiskové body nepřenesou. Pokud nátiskový systém neumí nejnižší tisknutelný bod zohlednit, vytvoří nátisk s jemným přechodem, který se ovšem bude znatelně vizuálně lišit od reálného výtisku
• simulace vzhledu podložky - existuje mnoho praktických aplikací, kdy se potiskovaný materiál vyznačuje specifickým vzhledem; typickým příkladem je potisk vlnité lepenky s charakteristickými světlými a tmavšími proužky, podobná situace ale nastává i v případě tisku na ruční papíry a podobné materiály s výraznou strukturou povrchu. GMG nátiskový systém umožňuje použití obrazových souborů, které simulují povrch materiálu, a jsou během výpočtu vkomponovány do nátisku jako obrazové „dlaždice“, vytvářející vizuální dojem struktury podložky
• simluace chyby registrace - problémy v registraci výtažkových barev vedou v prvé řadě k jasně pozorovatelným geometrickým chybám soutisku, kromě toho mohou ale mít zásadní dopad i na barevnost výtisku (chyba v registraci, slangově zvaná "rozpasování", ve svém důsledku působí jako zásah do rastrování). Nátiskový systém GMG umožňuje definovat posunutí registrace pro každou z výtažkových barev, což může hrát velmi podstatnou roli v procesu přiblížení nátisku realitě (zásadní podmínkou je ovšem definice smysluplných hodnot rozpasování)